Datum: 07.09.2013
Vložil: Lila
Pomozme Elektře! Když každá pošle na konto peníze dle svých možností, je šance, že Elektra přežije. Domluvme se na těchto stránkách a pojďme za Elektru demonstrovat, zkusme napsat petici, i od toho mohou být tyto stránky.
Nikdo jiný, než my nám nepomůže. Vím, co chcete namítnout - peněz máme málo, agresoři nás ožebračili, bojíme se o sebe i o své blízké - zneuživatelé nám vyhrožují. Agresoři jsou často mocní a vysoce postavení - vždyť je sponzorujeme a to nejen penězi. Kolik z nás sexuální otročí, či otročilo pro své tyrany. Já jsem se také bála a trochu se bojím i nyní. Zažila jsem četná odmítnutí ve smyslu " tohle není možný", bylo mi hodně zle. Teprve terapií v Elektře jsem se z otrokyně stala člověkem.
Pojďme do toho, pomozme sobě i těm, kteří se bránit nemohou - dětem.
Připomínám č. účtu Elektry: 3658760237/0100
Transparentní účet: 107-4968750207/0100
Odpovědět
Datum: 16.07.2013
Vložil: bara
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je v Brně nějaká vaše pobočka, nebo někdo koho byste mi mohly doporučit, protože do Prahy dojíždět nemohu.
Děkuji vám za odpověď.
Odpovědět
Datum: 10.05.2013
Vložil: barad
íšete tady o terapiich a blizkych, kteří pomahaji. Potrebovala bych pomoc,ale terapeuti si účtují prilisa přítel to po minule atace paniky už nezvlad. Co mám dělat? Pokusila jsem už i o konečně řešení tohohle pekla,kterymu se nedá říkat zivat????
Odpovědět
Datum: 22.03.2013
Vložil: Kristýna Leichtová
Drahá Élektro, všechny statečné a všichni stateční.
Dlouho jsem hledala organizaci, která by pomáhala sekuxálně zneužívaným, či zneužitým, abych se s ní mohla spojit a podpořit ji. Mrzí mě jen, že jsem vás neobjevila dřív. Doufám že i přes nepřízeň ministerstva, se podaří najít nějaká cesta jak centrum obnovit a bude mi obrovskou ctí budu-li se na tom moci podílet!
Tak ať se blýská na lepší časy!
Odpovědět
Datum: 01.03.2013
Vložil: Zuzana M.
Přeji dobrý den všem v Élektře,
do občanského sdružení, které mi naprosto změnilo život. Už jsem se Vám neozvala tak dlouho, že se raději připomenu.
Byla jsem Vaší klientkou asi před sedmi lety. Do terapie mne přivedly potíže, které jsem si nesla v důsledku zneužívání otcem (nepřímé zneužívání od asi dvou let, přímé, pravidelné sex. zneužívání od sedmi let do sedmnácti). Trápily mne deprese, které se nedařilo mé psychiatričce příliš zmírnit. Trpěla jsem anorexií, byla podvyživená. Často jsem se bila, škrábala a kousala, chtěla jsem to „odporné tělo, které patřilo jemu – tátovi“ nechat vyhladovět, aby zemřelo. Styděla jsem se za své tělo, kupovala si zásadně jednodílné plavky, nosila vytahané oblečení šedivých barev. Vymývala jsem se tak intenzivně, až jsem trpěla několika gynekologickými záněty ročně. Byla jsem plachá, bála se lidí. Nikomu jsem nedokázala říci „ne“, takže na mne nejen v práci často druzí nakládali i své povinnosti. Mívala jsem úzkosti, které vedly často ke kolapsovým stavům. Špatně jsem spala, pravidelně se mi zdávalo o dveřích, které nejdou zavřít ani zamknout, stále se otvírají a já jsem v nebezpečí. Zdávalo se mi o tom, jak mne táta zneužívá a jiní lidé jsou tomu přítomni a dělají, že to nevidí. Bývala jsem často nemocná – „chytala“ jsem kdejaký bacil, což působilo komplikace v zaměstnání. Nemyslela jsem si o sobě téměř nic dobrého, dávala jsem si vinu za to, co se stalo. Měla jsem za sebou více pokusů o sebevraždu a hospitalizací na psychiatrii. Nadužívala jsem léky. Toužila jsem po dítěti, ale partnerské vztahy mi selhávaly na tom, že jsem měla obrovský odpor k intimnostem, navíc si mne někteří partneři vybírali proto, že jsem „poddajná a hodná“, jeden mne psychicky trápil.
Docházela jsem předtím v průběhu let k několika psychologům, ale zásadní úleva od potíží se bohužel nedostavila. Když mne poslední ze psychologů poslal do sex-shopu, ať si tam všechno prohlédnu a nechám ukázat, aby ve mně tím zlomil odpor k intimnostem, rozhodla jsem se, že se už se svým trápením nikomu nesvěřím, protože mi nikdo stejně neumí pomoci. Své vzpomínky jsem potlačila a zkusila udělat „tlustou čáru“. Ale bylo mi dál velmi špatně, pronásledovaly mne vzpomínky, navenek jsem hrála veselou a usměvavou a uvnitř sebe měla tmu, ze všeho nejvíc mne trápily deprese a myšlenky na sebevraždu. Poté, co jsem si přečetla v novinách článek o Élektře jsem ještě několik let váhala, bála se. Mé potíže se stupňovaly, tak jsem našla odvahu a zavolala Vám… Do Vaší terapie jsem vstupovala s tím, že už je tím posledním, co mi zbývá, neboť jste JEDINÍ v ČR, kteří takto postiženým ženám pomáháte a že pokud se můj stav po terapii nezlepší, zabiju se, protože mi potíže neumožňovaly žít normální život.
ALE :o)) v mém životě díky Vám došlo k zásadní změně :o)). Strávila jsem s Vámi několik příjemných let, dokázali jste mi od základu zlepšit život, jako bych se znovu narodila, vyloupla z nějaké odporné skořápky a začala být konečně sama sebou. Ulevilo se mi a jsem VOLNÁ, spontánní.
Zbavili jste mne depresí, což považuji za zázrak největší a jsem Vám za to obrovsky vděčná, vůbec jsem po všech těch letech s nimi netušila, že je tohle možné. Budit se ráno do nového dne, aniž by mi hned naskočily zlé myšlenky na nebytí, vůbec nevím, jak jste to dokázali! A vím, že jste si se mnou v terapii opravdu „užili“ hodně námahy, dali si se mnou spoustu práce, neboť depresivní klient je pro skupinovou terapii hodně zatěžující, byla jsem smutná, negativistická, plachá. Potřebovala jsem mnoho konzultací – krizových intervencí telefonických, i osobních návštěv zařízení mimo stanovené termíny terapií a vždy jste si pro mne našli čas a trpělivě se mi věnovali. A těch SMS, kterými jsem Vás atakovala a vždy jste mne dokázali v mé hysterii uklidnit, že mi bylo lépe.
Zbavili jste mne anorexie! Jednou jsem přijela v tak špatném stavu, že jsem se obávala, že mi zavoláte sanitku a nebudu již moci pokračovat ve Vaší terapii. Ale vydrželi jste to se mnou, prakticky ihned ten den jsem začala lépe jíst a moje největší zdravotní krize rychle odezněla. Dnes je ze mne normální žena krev a mléko (174/75 kg) a jím všechno, co mi chutná. I vegetariánství mne přešlo.
Dokázali jste, že se cítím ve svém ženském těle příjemně a neschovávám ho. Plavky mám několikery dvoudílné, oblečení barevné a hezky „ženské“.
Zdravotně jsem na tom výborně, gynekologické záněty už roky žádné a neschopenku jsem neměla už několik let. Zdravý duch = zdravé tělo :o))
Zlé sny mne přestaly obtěžovat, spím jak miminko.
Sebevražda nepřipadá v úvahu !, proč také, v létě jsem si pořídila na hypotéku svůj první „startovací byt 1+1“ a jediné starosti, které řeším jsou s řemeslníky. A kdybyste viděli, jak jsem se nedala při složitém jednání s neférovou realitní agentkou, asi byste mne nepoznali, žádná chudinka, která si nechá všechno líbit!
Žádná psychofarmaka neužívám, ani nemám doporučeno užívat, doma mám pouze velmi starý Lexaurin, který už nejspíš bude mít prošlou expiraci…
V práci hýřím nápady, navrhuji strategie a zlepšení a mám úspěchy, byla jsem už několikrát odměněna, jednou mne vybrali z několika set zaměstnanců za odměnu na dovolenou, z té radosti se dodnes nedokážu vzpamatovat :o) Ke klientům dokáži být empatická, ale dle potřeby i striktní…, pokud je někdo nepříjemný (pracuji v oblasti vymáhání pohledávek), situaci s přehledem ustojím (dříve bych se rozklepala, rozplakala a pak snědla tabulku čokolády).
Plachost je pryč, jsem pěkný živel a bavič, je mne všude plno. Mám hodně kamarádů a kamarádek. Podílím se na organizaci několika akcí (v Sokole, pro děti zaměstnanců…).
Vztahy v rodině jsou báječné, maminka si se mnou povídá, což nebývalo. Právě nyní, když Vám píši mi maminka v bytě montuje kliky a bratr maluje. Oba mi velmi pomáhají, i finančně.
Řekli jste nám, že nám vzpomínky zůstanou, ale nebudou bolet. Je to tak. Téma zneužívání už mne netrápí, je to něco, co bylo a teď mi už nezasahuje do života.
To všechno by nebylo, nebýt Élektry. Obrovské poděkování patří paní Jiřině Dolanské a paní Zoře Urbánkové. Díky Vaší laskavé, trpělivé, dlouhodobé pomoci a vedení jsem nyní tam, kde jsem. Nikdo před Vámi mi nedokázal pomoci. Vám se to podařilo. Děkuji Vám a doufám, že Vaše specializované zařízení, jediné u nás, které je schopné a ochotné věnovat se dlouhodobě klientkám s tak tabuizovaným problémem a účinně jim s ním pomoci bude i nadále poskytovat pomoc všem potřebným. Máte můj obdiv, mé veliké díky.
Zuzana M.
Odpovědět
Datum: 25.02.2013
Vložil: Mgr. Ivana Šamalová
V posledních letech je MPSV často nazýváno "Ministerstvem asociálních věcí" a jak se ukazuje, zřejmě právem. Problematika, kterou pomáhá řešit Elektra, je tak závažná, že není pochyb o tom, že je nezbytné dotovování takovéto odborné organizace zakotvit do dotování ze státního rozpočtu. Pokud státní rozpočet chce najít finanční prostředky pro jakoukoliv oblast, vždy si je najde, ať je částka jakkoliv vysoká. Kromě toho je zcela absurdní, že organizace, která je po desetiletí státem dotována, t.j. je dlouhodobě budována za podpory státních prostředků, je najednou z dotace vyškrtnuta. Chce snad stát (MPSV) říci, že celé roky investoval peníze do špatné činnosti?
Domnívám se, že pouze důrazná "hlasitá žádost" může mít patřičnou odezvu. Ráda bych podpořila podpisovou akci na podporu dotování Elektry.
Odpovědět
Datum: 22.02.2013
Vložil: Venuše Č.
Přestože sama nejsem obětí sexuálního zneužívání, dovedu si představit, co tyto osoby prožívaly a prožívají, protože se ve své práci (jako psycholožka v oblasti poradenství) sama často setkávám s osobami, které si nesou ze svého dosavadního života nejrůznější břemena. Vzhledem k tomu, že nejsem "Ferda Mravenec, práce všeho druhu", jsem velmi vděčná za možnost, že existují nejrůznější specializovaná centra, kde mohou tito lidé dostat pomoc šitou jim přesně na míru. Proto mě velmi nemile zaskočila informace o možném zrušení Centra Élektra a velmi se přimlouvám u těch, kteří mohou ovlivnit, jestli k tomu dojde nebo ne - prosím, přehodnoťte své rozhodnutí!
Odpovědět
Datum: 21.02.2013
Vložil: Vlaďka
PhDr. Jiřina Dolanská Ph.D.
Děkuji, děkuji, děkuji.
Jsem jednou z mnoha zneužitých.
Jsem jednou z mála, které měly štěstí, a díky Élektře dostaly novou šanci žít plnohodnotný, zdravý život. Záměrně zdůrazňuji ŽÍT! Ne přežívat a schovávat se za přetvářku, strach, agresi, výmluvy a mlčení....!
Kolik tisíc zneužitých děvčátek a chlapců - tolik tisíc dospělých žen a mužů. Se strachem, nedůvěrou, zlobou, agresí, přetvářkou, ponížením, sebepodceňováním .....
Z většiny z nich se stávají rodiče, kteří svým dětem nevědomě předávají to, co sami umějí. Co se ve svém životě naučili, co převzali. A děti jsou dobrými a vnímavými žáky! Jsou naším pokračováním, a také budoucími ženami a muži se zátěží, kterou převzali od svých rodičů.
Nechci se schovávat za anonymitu množství, nechci generalizovat své zkušenosti. Statistiky však hovoří smutnými čísly.
Věřím, a také ve škole mě učili, že rodina je základ státu. Vždyť kdo tvoří stát, státní společenství? Lidé. My. Naše děti. Naši předkové a naši potomci.
Proč tedy stát nemá finanční prostředky pro občanské sdružení, které, jediné z mála podobně zaměřených, dosahuje 95% úspěšnosti ve svých výsledcích?
Proč tedy stát nemá finanční prostředky pro občanské sdružení,které vrací budoucí i stávající matky do plnohodnotného života a vytváří tak podmínky pro zdravý vývoj rodiny=tedy státu?
Vážená paní Jiřino, vážená paní Zoro, vážení pracovníci Élektry!
Skláním se před Vaší tvrdou a houževnatou prací, děkuji Vám za Vaši obětavou pomoc a nesmírnou lásku, kterou nás provázíte na cestě k uzdravení.
Odpovědět
Datum: 21.02.2013
Vložil: Marie
Když čtu ty ostatní příspěvky, myslím, že všem i úplným laikům musí být jasné, jak důležitou práci pracovníci organizace dělají. Již několik let místo ocenění jen čelí nedostatku peněz. Mělo by se to vysílat v hlavních zprávách v televizi a bít na poplach. Takové pracoviště již nikdo nevybuduje. Bylo totiž vybudováno z přesvědčení a s jasným cílem pomáhat. Chci vám, tedy nám všem, pomoci, ale nevím jak to mám udělat.
Odpovědět
